Provoz zahradního bazénu bývá poměrně nákladný zejména u větších rozměrů nádrží, a tak si mnozí z nás právě z tohoto důvodu pořizují bazény menších rozměrů. Zjišťujeme, že pro odpočinek a cachtání ve vodě s dětmi vystačíme s docela obyčejným nadzemním bazénkem kruhového půdorysu, o průměru kolem čtyř metrů. Filtrování vody v takto malé nádrži je po finanční stránce přijatelné i pro rodiny s dětmi s nižšími příjmy, ovšem další možností, jak ušetřit, jsou solární plachty na bazén.

Zřejmě vás napadne, že výraz „solární“ nějak souvisí s fotovoltaikou či solárními kolektory, ovšem to je jen metafora, která pouze dodává výrobku určitý glanc. I když plachta na hladině přijímá sluneční záření, zejména pokud je velmi tmavé barvy, voda se v bazénu zahřívá jen nepatrně. Důležitější jsou zejména dvě věci – tepelně izolační vlastnosti plachty a zadržování výparu vody do ovzduší.

Zaměříme-li se na množství odpařené vody za den, zjistíme, že i z takto malých bazénků se doslova vytratí „jako pára nad hrncem“ přibližně 67 litrů tekutiny. Pro lepší představu – velké městské koupaliště s bazénem o rozměrech 25 x 50 metrů vypouští každý den do ovzduší necelých sedm kubíků vody. Vtip je ale v tom, že vodu musíte do bazénu dopouštět, jinak se vám za pár měsíců bazén promění v dětské brouzdaliště. A pitná voda z vodovodního řadu není zadarmo, nemáte-li vlastní studnu, musíte každý měsíc dopustit vodu na vodném a stočném přibližně za 240 Kč. Při pětiměsíčním provozu bazénu v průběhu roku a za pět let jeho využívání to dělá zhruba 6 tisíc korun a po odečtení ceny plachty je vám jasné, že to není marná investice.

Životnost solárních plachet je ovšem při šetrném zacházení delší, než pětiletý interval, máte pak doma i po této době jedno z mála bazénových příslušenství, které vás nenutí utrácet, ale spíše přesně naopak.