Pamatují doby, kdy měly obchody u stejného zboží prakticky stále stejné ceny. Do obchodu zavezli zboží za určité peníze, nasadili na toto přirážku, která jim stačila, aby se obchod uživil a aby to zákazníci akceptovali, a pak se obchodovalo. Lidé sem chodili s představou toho, co si koupí a na kolik je to vyjde. A byť se občas něco zdražilo, nikdo moc neremcal.

Pak přišla doba slevových akcí. Na počátku pochopitelně plná nedostatků, které měla i pro nás zákazníky. Což tvrdím z vlastní zkušenosti. Předpisy a zákony na to tehdy nebyly připravené, a tak se tu často i podvádělo, i provozovaly různé nekalé praktiky. Což třeba v mém případě znamenalo, že když bylo něco zlevněno, mohl jsem si být jist, že než se vrátím z práce, už to v regálech nebude. A bude tam na mě čekat jenom to drahé. Protože když už jsem do obchodu přišel, přece neodejdu s prázdnou!

To už dnes nebývá. Dnes už i akční zboží ve zmíněném nezmíněném obchodě seženu. Ale pochopitelně se tu švindluje i nadále, jen jinak, tak, aby to nebylo právně napadnutelné. Což znáte všichni. Zatímco se tu pár věcí nabízí za nižší než běžně vídané ceny, vedle nich jsou věci, které se současně nabízejí za ceny, za jaké je snad nikdo soudný nekoupí. A to pochopitelně proto, aby se tyto časem ‚zlevnily‘ na příznivěji vypadající cenu, která ale přesto citelně převyšuje ceny, na jaké jsem tu byl za ta dlouhá léta zvyklý.

Dvakrát týdně se tu ty ceny mění. A tak přicházím dvakrát týdně s tím, že vlastně nevím, co si koupím. Co bude cenově přijatelné, protože nejsem dojná kráva, abych platil za to, co si naplánuji, neplánovaně vysokou cenu. A to už ani nemluvě o tom, kolikrát se v některé části obchodu zaseknu, protože tam ucpou uličku lidé hledající podle cenovek něco momentálně akceptovatelného.

Prostě se mi ty pohyby cen nelíbí. A stále častěji chodím ke konkurenci, kde bývá sice dráž, ale stabilněji. Kde ceny nepoletují extrémně nahoru a dolů. A prý v tom nejsem sám. Prý i ostatní lidé si nepřejí často měnit ceny za zboží. A vůbec se jim nedivím. Třeba i jenom proto, že nedokážu posoudit, nakolik mě vlastně který obchodník kdy bere na hůl.